Zajištění stěn stavebních jam - záporové stěny

Zakládání staveb v obtížných podmínkách

Cílem zakázky bylo provedení venkovní umělé lezecké stěny, vytvořené pomocí stříkaných betonů, vynášených nosnou ocelovou konstrukcí, tvarovaných jako umělé skály. Venkovní lezecká stěna u nákupního centra Olympia je největší betonovou stěnou ve střední Evropě. Pro zájemce je spousta různě obtížných tras. V zimě je možné si vyzkoušet lezení pomocí maček a cepínů. Tvar konstrukce byl zadán investorem pro zajištění různorodosti lezeckých tras a obtížnosti výstupu.

betonářské práce, armovací práce, kotvení výztuže, svařování

ruční upravení a dotvarování podkladu

stříkané betony, torkrety, čištění konstrukcí

ruční modelace povrchu do čerstvého stříkaného betonu

umělé skály výtvarně ztvárněny betonovými torkrety

umělé skalní stěny imitující přírodní skály a hliněné břehy

likvidace sutí, přidružené stavební práce

Diamantové řezání se provádí diamantovými pilami (kotoučovými nebo lanovými), vrtání se provádí pomocí jádrových vrtáků a to ve všech typech stavebních materiálů (železobetonové konstrukce, smíšené zdivo, asfaltový povrch).  Dá se řezat jak do vodorovných konstrukcí (pojezdové řezací pily), tak i ve stěnách (stěnové a lanové pily). Díky velmi širokým možnostem této technologie najdeme optimální řešení dle vašich potřeb. 


2020_ Třemošnice hala
Použité technologie: diamantové vrtání a řezání

Ve stávající hale s betonovou podlahou jsme pomocí diamantového vrtání a řezání připravili základovou jámu pro stroj. 

Diamantové řezání se provádí ve všech typech stavebních materiálů (železobetonové konstrukce, smíšené zdivo, asfaltový povrch). Dá se řezat jak do vodorovných konstrukcí (pojezdové řezací pily), tak i ve stěnách (stěnové a lanové pily). Řezací kotouče a lana jsou chlazena vodou, stroje poháněny elektromotory, vlastním agregátem nebo hydraulicky.  

Diamantovými pilami je možno provádět stavební otvory pro okna a dveře, výřezy pro VZT, výřezy otvorů pro schodiště, dilatační spáry, řezání spár pro izolace, řezání asfaltových povrchů. 
Hloubka řezu prováděna stěnovou pilou je až 700 mm, hloubka řezu je při použití lanové pily téměř neomezena.

Velmi přesné otvory bez nutnosti dalších stavebních úprav

Úspora času a finančních nákladu oproti klasickému bourání

Možné řezání i v silně armovaných konstrukcích

Práce bez vibrací a otřesů a tím nedochází k poškození ostatních konstrukcí

Možnost vyřezání velkých otvorů, které jsou rozděleny na manipulovatelné kusy

Maximální šetrnost k životnímu prostředí

Diamantové vrtání se provádí také ve všech stavebních materiálech, betonových a železobetonových konstrukcích, v kameni, cihlách a v ostatních stavebních materiálech. Jedná se především o zhotovení prostupů pro vodní, teplovodní a vzduchotechnické rozvody, elektroinstalaci, telefonní a počítačové sítě, dále pro vytvoření přesných kotevních otvorů, odvodňovací vrty, průzkumné sondy apod. Vrty je možné provádět v podlaze, stěně i stropě, a to pod libovolným úhlem. Vnější průměry jednotlivých prostupů je možné zhotovit od 8 do 500 mm a hloubky až 2 500 mm. Jádrové vrtání je po řezání dalším klasickým příkladem využití diamantové řezací techniky.

Provedení vrtů bez ohledu na umístění armatury

Přesnost vrtů podle zadání objednatele

Minimální prašnost a hlučnost (provádění prací za provozu)

Zhotovení prostupů bez narušení konstrukce (kotvení pomocí podtlakové vývěvy)

Rychlý kontakt:
Ing. Otto Seeman
+420 739 610 821
seeman@sasta.cz

Demolice je opak ke konstrukci, tedy bourání budov a jiných staveb. 

Pro domy vysoké jen dvě nebo tři podlaží je demolice snadným procesem. Stavba je jednoduše zbourána bagrem nebo buldozerem. Demolice ve větších výškách se provádí několika způsoby.

Dle použitého materiálu je možné oddělit například střešní rámy, celé rámy oken, zábradlí a mnohá další od ostatních použitých konstrukcí. To vše lze přímo nakládat na dopravní prostředky nebo dále třídit na různé deponie. Pro minimalizování šíření prachu ze suti se místo demolice skrápí. To dovoluje provádět bourací práce i v hustě obydlených místech. Takto prováděná technologie zaručuje maximální bezpečí při odstraňování staveb, či konstrukcí a hlavně tolik důležitý ohled na ekologii při celém průběhu demolice.

Vozovky, chodníky, betonové opěrné stěny a jim podobné stavby menších rozměrů lze bourat pomocí pneumatických kladiv neboli sbíječek. U velkých ocelových a jiných staveb s kovovým skeletem (např. tovární haly, mostní konstrukce, zemědělská sila apod.) lze použít technologie řezání plamenem neboli řezání kyslíkem.

Vlivem eroze se splavuje půda, vytváří erozní rýhy, padají kusy skal a nebo ujíždějí svahy. Jedná se tedy o problém, který se týká mnoha oblastí lidské společnosti. Úkolem geosyntetických výrobků je zpevnit povrch svahu a to buď dočasně, než na něm vzroste vegetace nebo trvale. Dočasné zpevnění poskytují výrobky z přírodních materiálů, které časem zdegradují. Stálou ochranu potom plastové georohože a geobuňky.

Způsob zpevnění povrchu svahu vychází z toho, jak je svah namáhaný, jaký má sklon a z jakého je materiálu. Trvalá protierozní ochrana svahu je potřeba tam, kde je svah příliš strmý a ani po vzrůstu vegetace by nebyla zajištěna jeho ochrana. Zvláště namáhané jsou břehy různých nádrží (vodní, odkalovací) a jam (stavební, silážní). Břehy toku je potřeba ochránit před proudovou erozí. 

Přírodní ochrana svahů spočívá v použití materiálů, které mají díky své přírodní podstatě omezenou životnost, a poskytnou svahu ochranu jen do doby, než na něm vzroste vegetace, která protierozní funkci zcela převezme. Uplatnění tyto výrobky nacházejí na svazích pozemních komunikací, železnic a při rekultivacích.

Zcela samostatnou skupinu tvoří problematika zpevnění povrchu skalní stěny. K jeho zpevnění se používají ocelové nebo polymerové mříže, které zabraňují pádu úlomků na cestu, dům a jiné stavby.

Je důležité si uvědomit, že protierozní ochrana svahu nijak nezvýší vnitřní stabilitu svahu, která se například u sesuvů svahů musí řešit samostatně.

Sanace skalní stěny se nejčastěji provádí zlepšením vlastností horniny v okolí zjištěné smykové plochy (odebráním uvolněných kusů horniny, zajištěním a zpevněním nebezpečných horninových bloků například hřebíky či kotvami). Ale i takto zajištěná skalní stěna dále podléhá vlivem klimatických podmínek povrchové erozi a je vhodné její povrch zajistit proti pádu úlomků nejčastěji ochrannou sítí nebo záchytnými ploty.

Nerezové helikální vysokopevnostní výztuže se dodatečně vlepují do tixotropní vysokopevnostní kotevní malty – tmelu, do připravených vrtů a drážek v daném konstrukčním prvku. 

Systém dodatečné helikální výztuže umožňuje účinně a efektivně dodatečně aktivovat při přenášení zatížení nové výztužné ocelové profily. Umožňuje zesílit konstrukce v oblasti zatížení tahovými silami, ale také se používá ke kotvení či fixaci dvou separovaných částí konstrukčních prvků.

Systém dodatečné helikální výztuže nabízí možnost vytvářet neomezenou škálu tvarů a polohy dodatečně vložených, tahem namáhaných výztuží, kotev, spon, třmínků, atd.

Výhody použití systému nerezových helikálních výztuží:

nemají vysoké nároky na krytí, malé rozměry drážky a vrtu

tvarovatelné, ohýbatelné přímo na stavbě

soudržnost výztuže a malty – dáno helikálním tvarem

kotevní malta - nesmršťuje, rychlý nárust pevností

nejmenší možné účinné kotevní délky

dobrá přídržnost kotevní malty k ostatním materiálům

tixotropnost a lepivost čerstvé kotevní malty

po 7 dnech má malta 50 % výsledné pevnosti

systém nenáročný na mechanizaci, náročný na přesnost a důslednost

Injektáž je přímou sanační metodou, která zabraňuje přímému pronikání vody do stavebních konstrukcí a vytváří účinnou bariéru proti vlhkosti a tlakové vodě. V současnosti existuje několik druhů injektáží, přičemž nelze říci, že existuje univerzální injektáž pro všechny druhy vlhkosti a typy konstrukcí. Kromě injektáží proti vlhkosti se provádějí injektáže silové pro vyplnění trhlin a opravu konstrukcí, zejména železobetonových.

Vzlínající vlhkost je nejčastějším důvodem poškození zdiva, se kterým se setkáváme. Následky jsou obvykle zřetelně identifikovatelné prostřednictvím odlupování omítky, poškozených spár a cihel, ale také solnými výkvěty a růstem řas a plísní. V průběhu času vzlínající vlhkost v kombinaci s kontaminací solemi a poškozením mrazem, může zničit strukturu zdiva. S přihlédnutím ke snížené životnosti takovýchto budov, vzlínající vlhkost způsobuje vysoké finanční škody každý rok.

Injektáž trhlin v betonových konstrukcích

Většinou existují pouze dva hlavní důvody, kdy je potřeba trhliny nebo dutiny v betonu zainjektovat:

opětovná stabilizace strukturální integrity („slepit to dohromady“)

vyplnění trhlin za účelem zastavení vodního průsaku

Při ohledávání stavby je velmi nezbytné zvážit důvody, které vedly ke tvorbě trhlin a čeho se má jejich injektáží docílit. Jestliže se trhlina vytvořila vlivem teplotních pohybů a stavba nemá dostatek pohyblivých spojů, tak potom bude injektáž trhlin pomocí epoxidové pryskyřice s cílem znovu stabilizovat stavební integritu jen málo účelná. Nedojde-li k vytvoření nových pohyblivých spojů, tak si stavba prostě znovu vytvoří svoje vlastní.

Trhliny, které vznikly díky korodující výztuži (nebo jinými zakotvenými železnými předměty) a rozpínáním, by injektážními technikami opravovány být neměly. Přijatelné řešení je to pouze tehdy, jde-li o krátkodobé řešení (na jeden nebo dva roky). Takovéto problémy je lepší řešit použitím tradičních opravných technik na beton.

Injektážní techniky mohou být také někdy použity na opětovné přilepení cementového potěru/vyrovnávacího betonu a omítek k povrchu betonu, i když tato technika vyžaduje vysokou úroveň zkušeností. 

Provádíme cementové, jílocementové a chemické injektáže pro stavební účely.
 Použití speciálních injekčních čerpadel, aktivačních míchaček, injekčních jehel a obturátorů, přesné dodržování předepsaných injekčních tlaků spolu s mnohaletými zkušenostmi a zodpovědným přístupem našich pracovníků jsou zárukou kvalitního provedení injekčních prací.

Technologie injektáží zemin je primárně určena pro vyplnění dutin v podloží či „naředěné“ zeminy. Jedná se částečně o obdobu mikropilotů nebo kotev. 

Klasická injektáž je technologie známá již 195 let. Injektováním se póry, dutiny i trhliny vyplňují v určené poloze nebo ve stanoveném místě injekční směsí. Z injekční směsi nebo jejím smícháním s injektovaným materiálem vznikne materiál upravený na požadované vlastnosti. Injektáží se upravují jak vlastnosti skalních hornin, tak i nesoudržných či soudržných zemin. Injektují se také různé stavební konstrukce. Nejčastěji se upravuje pevnost a propustnost zemin a konstrukcí. Injektáží lze úspěšně zajistit trvalou polohu objektů.

Při injektáži se z vrtu vtlačuje do pórů, mezer mezi zrny zeminy nebo puklin v hornině  injektážní směs různého druhu (cementová, jílocementová, popílková, vápenná, chemická). Ztuhnutím směsi se dosáhne zvýšené pevnosti a nepropustnosti horninového prostředí. Injektováním hornin se zřizují těsnící clony pod přehradami, zvyšuje se stabilita výrubu při podzemním stavitelství a hornictví, injektováním zemin se zvyšuje nepropustnost podloží hrází a kolem stavebních jam a skládek. Výplňová injektáž slouží k vyplnění dutin v horninovém prostředí, za rubem ostění podzemních děl, ke stabilizaci a zneškodnění kontaminovaného prostředí a řadě dalších. Zvýšeným tlakem injektáže lze pukliny v horninách rozšířit a způsobit nové. 

Kotevní prvky zajišťují přenos účinků zatížení z uchycovaných předmětů nebo konstrukcí ke kotevnímu podkladu, kterým může být nosná i nenosná stavební konstrukce. 

Podlévání a zalévání ocelových konstrukcí a betonových konstrukčních prvků je v dnešní době běžná stavební praxe. Na hmoty pro tyto účely jsou kladeny vysoké a specifické nároky. Pro správnou aplikaci je důležité zvolit správnou hmotu, která má splňovat budoucí požadavky a parametry, které jsou na tyto stavby požadovány.

Podkladem kotvení je široká škála materiálů přírodních i průmyslově vyrobených. Zatížení do podkladu může mít charakter zatížení statického i dynamického. Prostředí, ve kterém se kotevní prvky umísťují, má také z hlediska vlivů na materiál kotev zásadní vliv na jejich volbu, a to, ať už jsou zabudovány v konstrukci nebo se nachází v otevřeném prostoru, vzduchové mezeře a podobně.

Titanová mikropilota je injekční zavrtávací nastavitelná kotevní tyč opatřená po celé délce levotočivým nebo pravotočivým speciálně tvarovaným závitem – závitová tyč. 

Injekční zavrtávací tyče typu TITAN jsou určeny zejména pro vytváření dočasných a trvalých kotev v zeminách, svahových hřebíků, zavrtávaných mikropilot, a podobně. Pro speciální provedení prvků jsou tyče TITAN dodávány v antikorozním provedení označovaném jako DUPLEX (standardní tyč TITAN je opatřena trojvrstvou ochranou vytvořenou zinkováním, fosfátováním a epoxidovým nástřikem).

Hlavním principem tohoto systému a také i jeho hlavní předností je přímé zavrtávání kotevní tyče do zeminového prostředí s možností současné nebo následné injektáže. V jednom pracovním kroku je tak do prostředí instalována výztuž – například kotvy, hřebíku nebo mikropiloty a současně je tato výztuž zainjektována.

Příslušenstvím jsou šestihranné matice, roznášecí podložky, spojníky, vrtací korunky pro různá zeminová prostředí. K dispozici je řada vrtacích adaptérů pro spojení kotevní tyče s ručním nebo strojním vrtacím zařízením. K připojení injekčního čerpadla slouží injekční adaptér. Pro zmíněnou možnost současného vrtání a injektování je určen rotačně injekční adaptér, který zajišťuje během vrtání dopravu injekčního média přes kotevní tyč a korunku do vrtu.

Mikropilota je štíhlý základový prvek, který přenáší osová zatížení od stavebního objektu do hlubších a únosnějších vrstev základové půdy. 

Mikropiloty jsou ve své podstatě vrtané piloty průměrem do 300 mm, které jsou svým kořenem dány do okolní horniny injektáží. Použití mikropilot je výhodné zejména v případech zakládání objektů ve stavebně omezených prostorech, také při rekonstrukcích objektů a jejich založení, podchycení stávajících základů objektů nebo při zajištění ražeb podzemních děl. Současně jsou vhodné pro dodatečné založení jeřábových drah v již provozovaných výrobních halách. 

hlava, která přebírá zatížení od stavební konstrukce. Hlava je obvykle tvořena roznášecí deskou, která bude následně trvale zabudována do navazující základové konstrukce. Mikropiloty, které přenášejí tlakové zatížení, mají roznášecí desku hlavy přivařenou k výztužné trubce. U mikropilot, která přenášejí tahová zatížení, je použita roznášecí deska s výztužnou trubkou spojena šroubovaným spojníkem s vnitřním pojistným šroubem nebo svarem, nebo s kotevními trny přivařenými k výztužné trubce nebo kotevního svařence.                                                                                                                                

dřík procházející obvykle neúnosnými vrstvami a kořene, je injektáží dán do okolní horniny, které předává zatížení od stavebního objektu. 

výztuž mikropiloty, kterou ve většině případů tvoří sestava z dílů ocelových trubek (trubkové mikropiloty). Díly v kořenové části jsou pro možnost injektáže opatřeny perforací, která je překryta gumovými manžetami, alternativně je využíváno injektážních ventilů. Výztuž mikropiloty může být tvořena také armokošem z prutů stavební oceli. Injektáž kořenové části je v případě ocelových trubek prováděna přímo přes tyto trubky. Ve druhém případě je armokoš opatřený klasickou manžetovou trubkou z PVC profilu nejčastěji 32/3,6 mm. Kořenová část se obvykle injektuje vzestupným způsobem pomocí dvojitého obturátoru, umožňujícího vícenásobnou řízenou injektáž. Výztuž mikropiloty se osazuje do vrtu a vrt je následně vyplněn injektážní maltou.

Provádíme vrtané mikropiloty v průměrech od 90 do 200 mm, do hloubky 20 m. Výztuž tvoří ocelová trubka nebo armokoš s PVC injektážní jehlou.

Technologie injektáže, s možností opakované injektáže jednotlivých etáží pomocí dvojčinného obturátoru, zajišťuje vytvoření kvalitního kořene mikropiloty.

Zesílení železobetonových sloupů pomocí ocelové bandáže je efektivní, ekonomicky výhodná a široce používaná metoda.

Pro zesílení cihelného zdiva, zejména sloupů, např. při zvýšení zatížení na daný prvek nebo pro eliminaci stávajících trhlin, lze využít klasického způsobu zesílení pomocí předehřívané ocelové bandáže konstrukce. Před prováděním zesílení je třeba odstranit omítku a vyčistit spáry zdiva. Na očištěný povrch konstrukce se připevní v rozích válcované L úhelníky, které jsou osazeny do cementové malty. Úhelníky jsou následně vodorovně propojeny přivařenými ocelovými pásovinami. Pásoviny jsou před přivařením zahřáty na teplotu cca. 400°C (nejčastěji pomocí plamene hořáku) a než vychladnou, jsou přivařeny, aby po jejich vychladnutí stáhly konstrukci předpětím (po ochlazení dojde ke smrštění ocelového prvku). Ocelové prvky se opatří základovým nátěrem proti korozi a zazdí do cementové malty. Na takto zesílenou konstrukci (sloup) se provede nejčastěji cementová omítka aplikovaná na nosič.

Pramencová lana jsou spletené patentové dráty, jež tvoří ocelové lano s vysokou pevností a možností předpínání. Pomocí pramencových lan lze provádět zesílení a stabilizaci jak stávajících zděných (cihelných nebo kamenných) tak betonových konstrukcí a vhodnou konstrukcí a vedením lan zvyšovat jejich únosnost. Pomocí pramencových lan se provádějí předpínané zemní kotvy pro zajištění svahů a stavebních jam.

Zesilování konstrukcí pomocí lan, dnes výhradně typu Monostrand (lano ze spletených patentových drátů obalených v PE chráničce), se s úspěchem využívá zejména v oblasti pozemních a dopravních staveb. S ohledem na způsob vyztužení lze pomocí předepnutých lan dosáhnout nejen stabilizace stávajících konstrukcí, ale i zvýšení nosnosti konstrukce (zejména při změně užívání objektu) a tím snížení nákladů na jinou úpravu nebo zcela novou konstrukci objektu.  Nejčastější použití předpínaných lan je pro stabilizaci zdiva tzv. sepnutím stavby zvýšením prostorové tuhosti, spínání a předpínání panelových systémů, stropních desek, nosníků a průvlaků, sepnutí základů nebo předepnutí opásání nádrží např. čistíren odpadních vod nebo silážních jam. Protože průběh lana nemusí být zcela přímý, lze pomocí správně provedené konstrukce zvýšit a zabezpečit i klenuté klenby např. kostelů.

Lana lze využít taktéž pro výztuž zemní pramencové kotvy, kde lano tvoří výztuž kotvy a předepnutím je minimalizován posun zemního tělesa. S výhodou lze této technologie využít u vícepramencových kotev, kde se zvyšuje únosnost kotvy navýšením počtu lan v kotvě. tyto kotvy se s úspěchem provádějí při zajišťování stavebních jam, zemních těles (svahů, sesuvů) a podzemních staveb (tunelů).

Předpoklady pro předpínání konstrukcí

máme vyškolené pracovníky a zařízení pro provádění velmi přesných a dlouhých vrtů 

v našich řadách jsou odborní pracovníci pro provádění předpínacích prací, kteří jsou držiteli průkazů pro obsluhu strojů a jsou odpovídajícím způsobem vyškoleni

vlastníme zařízení pro provádění předpínacích prací (napínací soupravy)

máme odpovídající reference a zkušenosti s danými technologiemi

Technologií Předpínaných konstrukcí je možné vnést do konstrukce nové tlakové síly, které jsou schopné částečně či úplně vykompenzovat tahové namáhání průřezu. Vhodným uložením a trasováním lan je tak možné vyrušit působení tahových napětí v konstrukci a předejít tak případným poruchám v podobě trhlin.

Při volbě koncepce stavby je třeba provést vyhodnocení výhod použití předpětí. Volba předpínané konstrukce může znamenat významné úspory, nebo splnit požadavky architekta. Naopak v některých případech je volba předpínané konstrukce nevhodná.

Při návrhu je nutno zvolit vhodný předpínací postup, který je součástí postupu výstavby. Návrh a posouzení předpínané konstrukce musí respektovat zvolený postup výstavby, neplatí princip superpozice zatěžovacích stavů. Síly vnášené do táhel na provizorně podepřené konstrukci se liší od teoretických předpínaných sil uvažovaných na spuštěném modelu.

Táhla se instalují s použitím montážních pomůcek nebo speciálními montážními postupy. Předpětí lze vnášet mnoha způsoby. Standardně lze předpínat v hodnotách do cca 15 t řetězovými klíči přes napínákovou matici, vyšší hodnoty se vnáší hydraulickým zařízením na volné délce táhla přes napínákovou matici a konické  kotevní čelisti. 

Princip sanace spočívá v nahrazení starého, zvětralého a degradovaného betonu, příp. doplnění chybějících částí konstrukce. 

Existuje mnoho příčin poškození betonových budov a dalších betonových konstrukcí. I když jsou správně postaveny, vhodně používány a dobře udržovány, tak se projeví vliv prostředí a dojde k poškození nebo opotřebení stavby a jejich částí. Jakýkoliv pokus o opravu těchto problémů musí začít důkladným porozuměním příčiny a rozsahu poškození. Velmi důležité je provést detailní prozkoumání jako součást procesu návrhu řešení. Výsledky jsou zpracovány, možnosti opravy jsou plně zhodnoceny za účelem zajištění výběru správného materiálu s ohledem jak na stavbu, tak jejího majitele. Opravy musí být provedeny po důsledné diagnostice a kvantifikace poškození. Průvodce všeobecnými principy oprav betonu je popsán v deseti bodech harmonizované normy ČSN EN 1504. Všechny opravy by měly být provedeny pomocí speciálních opravných produktů a systémů, které byly speciálně vyvinuty pro zamýšlený účel, s vhodnou certifikací kontroly kvality a výkonnosti.

Poškození na konstrukčních prvcích z betonu požaduje ošetření s cílem obnovení původních vlastností. Odkrytá ocelová výztuž musí být chráněna proti korozi. Původní konstrukce se obnovuje pomocí minerálních výrobků. 

Provádíme sanace betonových konstrukcí jak s použitím ucelených systémů renomovaných výrobců speciálních sanačních materiálů, tak i jejich kombinací s klasickými torkrety a stříkanými betony.

Dokonalá znalost těchto speciálních technologií, spolu s dodržováním technologických kroků a dlouholetými zkušenostmi, jsou zárukou kvalitně provedené práce.

Torkret je reprofilace metodou za sucha míchaného stříkaného betonu. Technologie je podobná jako u stříkaných betonů, jen se používá v menších tloušťkách, aplikace „mokrou“ cestou a většinou se jedná o sanace betonových konstrukcí.

Za sucha míchaný stříkaný beton je technologie, při které se předem za sucha smíchá pojivo a kamenivo, zpravidla předem připraveno pytlované, které se potom dávkuje do speciálního mechanického podavače, který odměřuje směs do hadice. Materiál je dopravován hadicí stlačeným vzduchem do trysky, která je vybavena vodním prstencem. Směs je metána z trysky vysokou rychlostí na připravené betonové plochy. Postup prací závisí na tloušťce stříkané vrstvy, při velké tloušťce se musí nanášet po vrstvách.

Při aplikací tzv. mokrou cestou je sanační torkret míchán předem a je dopravován k aplikační trysce v již určené konzistenci. Tohoto způsobu aplikace se využívá zejména pro sanace betonových konstrukcí.

Spárováním rozumíme vyplňování ložných i styčných spár zdiva maltou. Takto upravujeme všechny typy zděných konstrukcí – tedy jak z přírodního, tak i z umělého kamene a cihelné lícové zdivo.

V případech, kdy povětrnostní podmínky a stáří materiálu způsobily vypadávání malty a postupné zvětrávání a uvolňování cihel nosného pilíře nebo zdi, lze sanaci provést hlubokým spárováním. Nejprve se odstraní zvětralá malta ve spáře do hloubky cca. 40 mm. Staré zvětralé a jinak poškozené cihly se odstraní a nahradí cihlami zdravými. Po důkladném vyčistění spár a jejich vypláchnutí se znovu vyplní maltou, ve složení dle účelu konstrukce (cementová, vápenná, památkářská).

Spárování se provádí jako povrchová úprava neomítaných (režných) ploch stavebních konstrukcí. Důležité je, aby použitá malta byla bez příměsí solí, jílů nebo jiných organických nečistot, které mohou mít za následek tvorbu map na zdivu. Spáry mají být vyplněny vodotěsně, aby nemohla voda vnikat do zdiva, navlhčovat ho a vymývat maltu. Voda nepříznivě působí i v mrazivých dnech, kdy zvětšuje svůj objem a může dojít k mechanickému porušení zděných konstrukcí. Ke zvýšení vodotěsnosti malty můžeme použít vodotěsné přísady.

Provádíme hloubkové spárování kamenného, smíšeného i cihelného zdiva.

Spáry vysekané pneumatickými kladivy do hloubky stanovené projektovou dokumentací, případně až na pevnou, nezvětralou maltu, spáry jsou důkladně očištěny  tlakovým vzduchem a tlakovou vodou. 

Takto ošetřeny, jsou spáry strojně vyplňovány aktivovanou maltou. Následně je provedena požadovaná úprava jejich povrchu.

Ochranu před porůstáním vegetací a nálety dřevin provádíme aplikací vhodných chemických přípravků (hydrofobizace, zpevňovače zdiva, apod.).

Důraz kladený na kvalitní provedení jednotlivých technologických kroků, spolu s dlouholetými zkušenostmi a odpovědným přístupem našich zaměstnanců, jsou zárukou kvalitního zpevnění narušené konstrukce.

Vytvoření spřaženého ocelového nosníku s betonovou deskou má za důsledek zvýšení únosnosti stropní konstrukce. Stejným způsobem lze zvýšit únosnost dřevěného stropu.

Vytvoření spřaženého ocelového nosníku s betonovou deskou má za důsledek zvýšení únosnosti stropní konstrukce. Dochází ke spojení dvou materiálů, které se vzájemně doplňují – ocel je vynikající v tahu a beton zase v tlaku, a vzhledem k poměru ceny oceli k betonu tak spolu vytvářejí nákladově velmi úspornou konstrukci. Na druhou stranu je známé, že spřažení současně zvyšuje náročnost na provedení této konstrukce. Obdobným způsobem lze provést spřažení původního dřevěného stropu se železobetonovou deskou a tím dosáhnout zvýšení únosnosti původní konstrukce.

Technologie stříkaných betonů se využívá samostatně, nebo v kombinaci s dalšími stavebními technologiemi při budování opěrných stěn, zajištění stavebních jam a nestabilních svahů, sanaci a zpevnění starých betonových konstrukcí.

Stříkaný beton se používá zejména tam, kde nelze použít litý beton, ať z důvodů vysoké pracnosti bednění nebo pro nepřístupnost místa betonáže. Na přání zákazníka lze stříkané betony provést s hlazeným povrchem (stěrkou).

Technologie stříkaných betonů umožňuje rychlé nanášení betonu na stěny konstrukcí bez bednění. Stříkané betony se pomocí stlačeného vzduchu ukládají na předem očištěný podklad tak, že vytvoří hutnou souvislou vrstvu.

Stříkané betony mohou obsahovat příměsi, které zlepšují některé vlastnosti stříkaných betonů (pevnost, hutnost,…) - například ocelová nebo polymerní vlákna. 

Existují dva základní způsoby, jak aplikovat stříkané betony - mokrý a suchý způsob nástřiku. Při suchém způsobu se voda míchá s betonovou směsí až před koncovou tryskou.

Uhlíkové lamely (příp. uhlíkové tkaniny), přesněji uhlíkovo-vláknité lamely se používají jako dodatečná externí lepená tahová výztuž. 

Tyto lamely tvoří jednosměrná uhlíková vlákna laminovaná s minimálním obsahem vláken 68%. Vlákna jsou pečlivě seřazená a spojená speciální syntetickou za tepla tuhnoucí pryskyřicí. Toto složení poskytuje skvělou životnost a odolnost proti povětrnostním vlivům a korozi. 

Díky své vysoké pevnosti v tahu ve směru vláken a odolnosti proti únavě byly lamely speciálně navrženy pro zesilování nosných konstrukcí staveb. Použití je opravdu široké, neboť kompozitní materiály a z nich vycházející systémy výztuže se v pozemním stavitelství používají převážně na stávajících železobetonových, ocelových, zděných či dokonce dřevěných konstrukcích, eventuelně do drážek v konstrukci. Technologie uhlíkových materiálů vytváří řešení, jak posílit podlahy, stěny, nosníky, sloupy a jiné stavební prvky, které jsou narušené chátráním, nadměrným zatížením nebo nadbytečným průhybem.

Potřeba zesílení konstrukce (zvýšení nosnosti) může vzniknout z důvodu zhoršení stavu konstrukce, poničení stavebních prvků, kvůli projektovým chybám, změně užívání stavby, z důvodů seizmického namáhání či změn v předpisech atd. Při správném použití těchto výztužných prvků lze dosáhnout zvýšení pevnosti a zatížitelnosti, omezení vzniku trhlin a celkové spolehlivosti konstrukce.

kompozitní desky vyrobené z vláken (většinou uhlíkových) a epoxidových pryskyřic, které se připevňují epoxidovými lepidly na vnitřní líc a nebo na strany nosníků a na vnitřní plochu nebo vrchní plochu betonové konstrukce

pásové materiály, ovinuté okolo sloupů a podobných konstrukčních prvků nebo přikládané na vnitřní stranu nosníků nebo betonové vrstvy; k vytvoření kompozitu jsou tyto pásové materiály spojeny pryskyřicí

před-tvarované skořepiny, nalepené okolo sloupů

Horninové kotvy slouží k přenosu tahových sil z konstrukce do horninového prostředí. Používají se pro zajištění stability u pažících konstrukcí, pro zajištění stability svahů, skalních stěn a zářezů, pro kotvení stavebních konstrukcí, například proti vztlaku vody. Horninová kotva sestává ze tří hlavních částí: hlavy, táhla a kořene.

Z hlediska životnosti dělíme horninové kotvy na dočasné, s životností do dvou let, a trvalé, u nichž doba funkčnosti je obvykle shodná s životností kotvené konstrukce. Oba typy kotev se liší především provedením antikorozní ochrany kotevního svazku a kotevní hlavy. Volná délka táhla je chráněna PE povlakem; u trvalých kotev v kombinaci s tukovou výplní. U trvalých kotev je během jejich životnosti nutné periodicky kontrolovat jejich funkci.

Kotvy jsou vyráběny ve  výrobně na  lince na povlékání pramenců a na stavbu jsou dopravovány smontované a připravené k osazení do vrtu. Vrty pro horninové kotvy se hloubí rotačním nebo rotačně-příklepovým vrtáním za pomoci výkonných středněprofilových vrtných souprav. Po osazení kotvy do vrtu a vyplnění vrtu zálivkou se provede injektáž kořene kotvy cementovou injekční směsí, a to dle potřeby i opakovaně ve více fázích. Poté se z jednotlivých částí sestaví hlava kotvy a v určeném časovém intervalu po injektáži je možno kotvu napnout. Napínání se provádí napínacím zařízením dle přesně stanoveného postupu na hodnoty určené projektem; do funkce se kotva uvede zakotvením v hlavě. Jednotlivé fáze zhotovení a zkoušení kotev vyžadují odborné a kvalifikované pracovní síly i technický dozor. Kvalita prací se při napínání kotev ověřuje zkouškami. Z hlediska konstrukce a použitého materiálu dělíme kotvy na tyčové a pramencové. Tyčové kotvy, jejichž táhlo je tvořeno ocelovými tyčemi většinou průměru 25, 32 nebo 36 mm, jsou schopny přenášet tahové síly do cca 500 kN. Alternativně lze pro výrobu táhel tyčových kotev použít laminátové tyče nebo tyče z uhlíkových vláken, které nepodléhají korozi. Pramencové kotvy jsou složeny z 1 až 12 pramenců o průměrech 15,3 nebo 15,7 mm. Jejich únosnost se pohybuje v rozmezí cca 240 až 1800 kN a ovlivňuje ji samozřejmě počet pramenců v kotevním svazku, způsob provedení, délka kořenové části, dosažený injekční tlak při injektáži kořene kotvy a v neposlední řadě i geotechnické vlastnosti horninového prostředí, do něhož jsou uloženy. Stále častější jsou požadavky objednatelů na likvidaci kotev po ukončení jejich funkce na stavbě. Tento požadavek musí být již součástí projektu, neboť vyžaduje zvláštní konstrukci kotevního svazku a takové umístění kotev, které umožní pracovníkům přístup a dostatečný manipulační prostor. Likvidace kotev spočívá v jejich deaktivaci (zrušení předpětí) a odstraněn hlavy, případně i části táhla kotvy. Také bývá požadavek na skrytou kotevní hlavu z důvodu využití pažící konstrukce jako nosiče např. pro hydroizolační vrstvu. 

Zemní kotvy tyčové se používají pro zajištění stability u pažících konstrukcí, pro zajištění stability svahů, skalních stěn a zářezů, pro kotvení stavebních konstrukcí například proti vztlaku vody, a podobně. Jedná se o obdobu lanových kotev, kdy se lano zamění za tyč, například typu CKT.

Tyče typu R a T jsou určeny především pro vytváření kotevních a stabilizačních prvků ve skalních horninách a porušených skalních horninách. Pro specifické práce jsou tyto tyče využívány rovněž v pozemním stavitelství pro dodatečné vyztužování stavebních objektů a podobně.

Při aplikaci kotevního systému tyčí R a T se principiálně jedná o jejich přímé zavrtávání do horninového masivu nebo konstrukce. Odpadá tedy nutnost použití vrtného soutyčí a předvrtávání vývrtu pro jejich osazení.

Součástí technologie kotvení pomocí injekčních zavrtávacích kotevních tyčí je injektáž instalovaných prvků. To je možné provádět souběžně během zavrtávání nebo po zavrtání na konečnou délku prvku. Pro injektáž jsou dle účelu používány materiály na bázi cementu nebo chemické materiály speciálně určené pro kotvení a stabilizaci.

Příslušenství se sestává z šestihranných matic, roznášecích podložek, spojníků, vrtacích korunek pro různá prostředí. K dispozici je dále řada vrtacích adaptérů pro spojení kotevní tyče s vrtacím zařízením. K připojení injekčního čerpadla slouží injekční adaptér. Pro zmíněnou možnost současného vrtání a injektování je určen rotačně injekční adaptér, který zajišťuje během vrtání dopravu injekčního média přes kotevní tyč a korunku do vývrtu.

Brno, lezecká stěna Olympia

Galerie

Galerie

Související činnosti

Související technologie